K počátku tohoto měsíce je to přesně rok, co jsem ukončila své působení na pozici PPC specialistky v reklamní agentuře. Hlavním důvodem byla snaha osamostatnit se a začít v tom podnikat na sebe. Viděla jsem v tom šanci podílet se především na projektech, které si já sama vyberu. Chtěla jsem pracovat na projektech, které dávaly smysl hlavně mně, a ne na takových, které mi natvrdo přidělí agentura. Že mi to dávalo smysl také finančně, není potřeba se ani moc rozepisovat.
Jak to šlo na samotném začátku
Já osobně jsem si to představovala tak, že mě bude trápit nedostatek klientů a velmi turbulentní období. Faktem je, že dneska si na to období z října minulého roku už sotva vzpomenu. Bylo to velmi klidné, protože na vlastních klientech jsem vedle práce na full-time pracovala již delší dobu předtím. K výraznějšímu výpadku příjmů vlastně ani nedošlo. Spíš mi vznikl prostor pro to, rozhodnout se, co se svým časem dělat dál a jak to celé uchopit.
Nové výhody freelancingu
První dny na volné noze byly plné nadšení: „Mám konečně tolik HO, kolik chci! 😃 Můžu si jít v poledne zacvičit a pak si v klidu doma pracovat. Nemusím pracovat ten den teoreticky vůbec…“ Tohle nadšení mi vydrželo zhruba měsíc. Pak mi to začalo připadat jako standard. Následně jsem pracovala čtvrt roku z JV Asie, kde jsem dělala především z coworků a kaváren. Když jsem se vrátila do ČR, práce z domova mi přišla jako totální katastrofa. Nikde nikdo, ticho a nikdo, s kým se o věcech pobavit nebo i jenom zajít na small talk / s kolegy na oběd.
Zkrátka mi začali opravdu hodně chybět lidi. To, co mi však rozhodně nechybělo, bylo zaměstnanecké prostředí a povinnost někam každý den do kanceláře docházet. Po pár měsících, co jsem se jako PPC freelancer na volné noze sotva ohřála, mi tohle absolutně nepřipadalo jako cesta kupředu. Odpověď head hunterům na LinkedInu o tom, zda se mi nestýská po týmovém duchu kolektivu nebo potřebě někam patřit, byla jednoznačné: “Ne, díky.” Nicméně chtělo to najít kompromis mezi svobodou a prací v klasické kanceláři.
Cowork jako nové útočiště?
A tak jsem začala pátrat po tom, co jsem už dobře znala ze své cesty po Vietnamu. Hledala jsem cowork, kde bych jednak utekla před samotou, která mě nebavila doma, a jednak cowork, který by mi třeba přinesl cenné kontakty pro práci do budoucna. Vždycky jsem si totiž coworky představovala nějak takto: „Jo, to bude to cool místo, kde se dávají hlavy dohromady a rostou ty mezinárodní úspěšné startupy. Místo, kde získám další nové klienty, rozšířím pracovní síť a zároveň si ponechám tu sebenaplňující pracovní nezávislost, které jsem se nemohla vůbec nabažit (a která mě mimochodem živí na duchu až doteď).”
No a faktem je, že mezinárodní cowork jsem v Praze opravdu našla. Začala jsem chodit do coworku Locus, kde vedle silné mezinárodní komunity funguje i silná místní komunita. Pořádají různé tematické akce, networkingové, knižní a jiné večery a na první pohled mi to prostředím dost sedlo. Co už člověk ale nezjistí tak rychle, je fakt, že šance získat zde potenciální klienty je de facto minimální.
Ono co by taky klient dělal v coworku… Většina mých klientů má někde výrobní halu, provozuje e-shop nebo poskytuje služby pro koncové zákazníky v terénu. Každý klient, kterého dělám je na tom natolik dobře, že má svou vlastní kancelář. No dobře, a co pak ty rostoucí, nadupané startupy? Bohužel, ani po těch tady není ani památky. Nebo tedy alespoň ne v tomto coworku. Většina lidí tu jsou zaměstnanci, kteří úplně mindset „sky is the limit“ opravdu nemají.
V coworku jsem velmi často potkala zaměstnance, kde rozdíl je jen ten, že zaměstnavatel jim umožňuje pracovat na dálku. Bylo to tak ve Vietnamu – v Ha Noii, v Hoi Anu, stejně tak jako v Praze – v coworku Locus. Potkala jsem takto pracovat kluka z britského vládního sektoru, lidi zaměstnané pro agenturu. Často copywritery, vývojáře co jsou také často spíš zaměstnaní, nebo v tom lepším případě pracují jako kontraktoři na bázi ičo.
O co víc, v coworku, co chodím, jsou zejména zahraniční freelanceři, kteří pracují pro zahraniční firmy. Co se mi v čase potvrdilo v mezinárodním prostředí, je to, že fluktuace lidí je doslova obrovská. Lidé přicházejí a odcházejí velmi rychle. Někdy tady jsou na měsíc, někdy na dva, někdy třeba jen na 14 dní. Zkuste se zamyslet nad tím sami, proč by se vám mělo chtít vkládat energii a úsilí do člověka, který bude za měsíc už někde pryč? Šance, že v mezinárodním coworku získám cenné kontakty, se v mém případě poměrně rychle rozplynula. V Locusu jsem od dubna do října, tedy celkem 6 měsíců. Z mého pohledu dost dlouhá doba na to si to celé vyhodnotit…
Výhody coworku
Pořád ale platí, že si při docházení do coworku udržujete vyhrazené prostředí na práci a nemixujete ho tolik s osobním životem. Mně osobně to sice kontakty do budoucna nedalo, za to mi to pomohlo udržet zdravé prostředí na práci, kde se mi pracuje jinak než doma. Samotné dojíždění 30 minut je sice dost dlouhé, na druhou stranu to člověku dává jakýsi řád a změnu. A se změnou přichází jiný mindset a i jiné, nové myšlenky. Utváří to jakousi pravidelnost toho dne. Motivuje vás to se také se za počítač slušně obléct a nemít tendenci pracovat na kampaních v pyžamu a papučích.
Daří se mi soustředit v coworku lépe než doma? Někdy lépe, někdy hůře. Nedokážu říci, že bych se tam soustředila lépe. Za to vnímám šanci potkávat alespoň nějaké lidi, načerpat energii z jiného prostředí a zkrátka je pro mě příjemnější tak nějak z bytu “vypadnout”. Ačkoliv za to platím, je to lepší než vědomí, že sezením doma ušetřím na obědech s kolegy, se kterými jsem chodívala na obědy v předchozí práci.
Jak to bude dál?
Jestli mě instituce coworku z pracovního hlediska zklamala? Dá se říci, že tak nějak asi ano. Čekala jsem od toho mnohem víc, hlavně daleko dynamičtější lidi, kteří budou podnikaví a mnohem více freelancerů na volné noze především. Na druhou stranu těch coworků je po Praze celá řada a já kromě pár dní na zkoušku testovala zatím dlouhodobě jenom Locus. Věřím, že jinde to bude snad daleko více o české komunitě než o té zahraniční. V takovém prostředí mi pak bude dávat smysl daleko více kontakty poznávat a i dlouhodobě dále rozvíjet.